1. krok - Rozhodnutí

"Já tam prostě chci!!!" To je hlas mého srdce!!

Před samotným odjezdem je potřeba zařídit nespočet věcí a už samotná cesta může někomu nahánět hrůzu, nemluvě o finanční zátěži. Z těchto důvodů je podle mně tak nesmírně důležité právě to ROZHODNUTÍ, které vás za každé situace a před každou překážkou bude tlačit dopředu k cíli. A nedovolí vám se vzdát, ať už jsou reakce vašeho okolí různé...

Je potřeba si položit zásadní otázku: Mám na to?

Tahle otázka také vedla ke vzniku tohoto blogu. Nejen, že ho píšu zejména kvůli sobě a mým blízkým, ale nejvíc by mě potěšilo, kdyby se tento blog dostal k někomu, kdo si s myšlenkou vycestovat do USA teprve pohrává a chce vědět, co to všechno obnáší.

Už teď je jasné, že je to obrovská investice, která se většině lidí nejspíš nevrátí. Vzhledem k nevyzpytatelnému kurzu koruny vůči dolaru. Nemá moc smysl tam jet hlavně kvůli snadnému výdělku.

Člověk je tu plně závislý sám na sobě. Několikahodinová cesta je náročná, nekonečné čekání na letištích během přestupů a střet s jinou kulturou může způsobit kulturní šok. Agentury nezajišťují ubytování a práce bude náročná. Daleko od rodiny, přátel... Máte na to koule???

Jak se zrodil sen

"Kde mám klíče? Potřebuju lepidlo! Sakra zase nestíhám! To jsem prostě celá já, nikdy to nejde v klidu! Ještě boty, sakra, já jsem si nevyčistila boty! AAAA za 5 minut mi to jede, ale jestli to dnes dopadne, jestli to dopadne, tak si založím blog!!!"

Ale zpátky na stromy. 

Kdysi se narodila holčička, která byla vychovávána ve strachu, že tohle je nebezpečné a tamto jí může ublížit a tohle by dělat neměla... Samá ne/ne/ne... Ale její sny vždy překračovaly hranice států a tak v 7. třídě, když se učili psát životopis, napsala si tam, že jednou bude pracovat jako au-pair v USA. Trochu se sekla holka jedna nerozumná :) sama se v klidu nepostará o sebe, natož o cizí děti.

Rok 2011 byl pro mě hodně silný rok. Měla jsem svůj příjem a začala jsem poznávat krásy světa. Moje sny se stávaly skutečností. Nakoupila jsem nový šatník, na jaře vyrazila do Madridu. Povzdychla jsem si, že bych chtěla vyhrát zájezd do New Yorku a týden na to jsme s kamarádkou kupovaly letenky za skvělé ceny.

Večer před státnicemi ke mně dorazila v podnapilém stavu moje kamarádka a přivedla s sebou velmi zajímavého člověka, který druhý den odlétal na Filipíny, vyprávěl mi o svých cestách, o USA, kde strávil léto prací v Hard rock cafe na Floridě.... A v ten den se zrodilo přesvědčení, že příští léto musím odjet! Už se nemůžu vymlouvat na svého přítele, kterého přeci nemůžu opustit na několik měsíců, budu mít po státnicích... Jsem opravdu expert na výmluvy. Ale řekla jsem dost"" Holt nemůžeme nečině sedět a čekat, že nám naše přání spadnou do klína a bez přičinění se naše sny stanou skutečností....

Vánoční cestu do NYC jsem brala jako zkoušku, jestli na to, jak sama říkám "mám koule". S kamarádkou jsme zajistily letenky, víza, pojištění a až na malé průšvihy, ze kterých se časem staly dobré historky, proběhlo vše ok!

Opět se mě zmocnily pochybnosti a chvíli jsem znovu vymýšlela důvody, proč to nejde... A pak jsem si položila zásadní otázku: "Co opravdu ze srdce chceš??!!"