Ale zpátky na stromy.
Kdysi se narodila holčička, která byla vychovávána ve strachu, že tohle je nebezpečné a tamto jí může ublížit a tohle by dělat neměla... Samá ne/ne/ne... Ale její sny vždy překračovaly hranice států a tak v 7. třídě, když se učili psát životopis, napsala si tam, že jednou bude pracovat jako au-pair v USA. Trochu se sekla holka jedna nerozumná :) sama se v klidu nepostará o sebe, natož o cizí děti.
Rok 2011 byl pro mě hodně silný rok. Měla jsem svůj příjem a začala jsem poznávat krásy světa. Moje sny se stávaly skutečností. Nakoupila jsem nový šatník, na jaře vyrazila do Madridu. Povzdychla jsem si, že bych chtěla vyhrát zájezd do New Yorku a týden na to jsme s kamarádkou kupovaly letenky za skvělé ceny.
Večer před státnicemi ke mně dorazila v podnapilém stavu moje kamarádka a přivedla s sebou velmi zajímavého člověka, který druhý den odlétal na Filipíny, vyprávěl mi o svých cestách, o USA, kde strávil léto prací v Hard rock cafe na Floridě.... A v ten den se zrodilo přesvědčení, že příští léto musím odjet! Už se nemůžu vymlouvat na svého přítele, kterého přeci nemůžu opustit na několik měsíců, budu mít po státnicích... Jsem opravdu expert na výmluvy. Ale řekla jsem dost"" Holt nemůžeme nečině sedět a čekat, že nám naše přání spadnou do klína a bez přičinění se naše sny stanou skutečností....
Vánoční cestu do NYC jsem brala jako zkoušku, jestli na to, jak sama říkám "mám koule". S kamarádkou jsme zajistily letenky, víza, pojištění a až na malé průšvihy, ze kterých se časem staly dobré historky, proběhlo vše ok!
Opět se mě zmocnily pochybnosti a chvíli jsem znovu vymýšlela důvody, proč to nejde... A pak jsem si položila zásadní otázku: "Co opravdu ze srdce chceš??!!"
Žádné komentáře:
Okomentovat