internet a zase ten internet

Proklatý internet, nechce, abych byla v kontaktu s mojí rodinou a mými nejbližšími! Holky už jsou pár dní pryč, dnes by měly být doma. Ani nevím, jak se jim plavba po Karibiku líbila. Stále s mými novými kamarády zvažujeme, zda jet na 4 dny na Bahamy nebo na 5 dní na Jamaicu a Kajmanské ostrovy. Názory lidí, co na těchto plavbách již byli, se liší. Bahamy jsou prý stejně uvolněné jako Key West, jsou ovšem ještě více drahé. Na Jamaice údajně bude každý žebrat a snažit se nám něco prodat. Ale abych se přiznala, mě více láká Jamaica, rodná země Usaina Bolta J.

Dnes hodlám říct v mém second jobu, že definitivně odjíždím 4. Září. Ale nemám z toho vůbec dobrý pocit. Stále se jim nepodařilo sehnat náhradu za slečnu, která nás nechala ve štychu a bezeslova odjela. Musím s nimi ještě vyřídit všechny papíry a tak vůbec.

Včera večer jsem po práci měla cestu do Hard Rocku, kde jsem potkala Kamču, která akorát končila, chvíli jsem na ní počkala a šly jsme pomalu směrem domů, když jsme v jednom baru narazily na naše kamarády a spolubydlící a kolegy. Přidali jsme se k nim na jedno Mojito. Byla nádherná noc a mě se nějak nechtělo domů, začíná to tu na mě padat… Neustále v práci a za dva týdny již odjíždíme. Sedli jsme na kola, koupili land shark (moje asi nejoblíbenější pivo), pringles a vyrazili jsme na soukromou pláž jednoho místního hotelu (Casa Marina). Pláž byla zamčená, ale kluci věděli jak jí odemknout. Tajně jsme se uvelebili v houpacích sítích hned u vody. Nad hlavou palmy a hvězdy, před námi oceán a nad oceánem bouřka. Blesky, hromy, pozorovat to takhle z dálky byla úplná nádhera!!! A to jsou ty momenty, kdy vypustím všechny starosti a užívám si atmosféru. A jsou to také momenty, kdy se nechcete vracet ani domů. Na jednu stranu se těším, až vypadnu, že už nebudu pracovat, a že začnu konečně žít. Na druhou stranu se vůbec domů netěším. Člověk se tu změní, zvykne si na usměvavé lidi, kteří si na nic nestěžují, ochotně si pomáhají a vždy si mají co říct. Jídlo je tu super, počasí také a ta atmosféra nepopsatelná. Moje kamarádky asi neměly možnost to prokouknout, neměla jsem na ně moc času, což mě víc než mrzí. Ale když tu žijete a už tu máte nějaké známé, je to úplně jiné. Vezmou vás na místa, která připomínají ráj a vy úplně vypnete.

Mám ještě nějaké resty, tak se do nich pustím hned zítra, doufám, že internet se umoudří a začne spolupracovat. Včera jsem dojela do agentury a řekla jim o tom. Jinak musím řešit bydlení, až se vrátím a tak vůbec mě čeká velmi důležitý rok. Jsem na něj velice zvědavá. Všichni mi tu říkají, že jsem měla být server, určitě bych prý vydělávala hodně peněz. Hodně lidí mě tu má rádo, že se směju, jsem milá, upovídaná, ochotná a tak vůbec. No a mám smysl pro humor.

Ale o mém smyslu pro humor až příště, vysloužila jsem si díky tomu totiž přezdívku Pickle (nakládaná okurka) J.

Tohle všechno mě nutí zvažovat, zda nevyužít poslední možnost a jet do států ještě příští léto a pracovat jako server například v San Franciscu nebo v Hollywoodu.

Ještě bych chtěla poděkovat mamce za krásný mail a omluvit se taťkovi, že jsem tak dlouho mimo dosah. Nebojte se, jsem v pořádku, teď už skoro začnu balit a plánovat svoje cesty, než se vám zase vrátím. Jinak přílet je naplánován na 27. 9. Takže za měsíc a jeden týden…

Zase někdy příště na přečtenou.

Léňa